FAQ, aneb Často kladené otázky (a odpovědi)
Co za lidi jezdí na kurzy?
Nejčastěji se potkáte se studenty skoro všech oborů vysokých škol z celé republiky. Sem tam nějaký plnoletý středoškolák, zhruba 30-40 procent účastníků jsou již pracující. Nejčastěji jsou z Brna či Prahy, ale rozhodně to není pravidlo. Věk účastníků bývá obvykle 18 - 33, s průměrem někde okolo 23 let. Snažíme se, aby poměr dámy a pánové byl na akcích vyrovnaný. Někdy je více dam, jindy pánů - dle typu akce. Podle typu akce je tak 40 -60% účastníku, kteří s námi jedou poprvé, jiní jsou chroničtí dojížďáci. Obecně jde o lidi, kteří mají jakýsi vztah k pobytu v přírodě ( pokud někdo z našich účastníků nosí plastové růžové náušnice a kabelečku, tak ji před námi dovedně maskuje), mají tendenci spíše aktivně hledat náplň svého času, než jen sedět před televizí.
Jaká jsou omezení účasti na podobné akci?
Akce jsou pro účastníky starší osmnácti let. Horní věková hranice není dána. Co se týče zdravotních omezení, tak pokud se nejedná o nějaký specifický kurs, jako byly třeba akce pro vidomé i nevidomé, je program navrhován pro standardně zdatného člověka. Pokud máte nějaké zdravotní omezení, je dobré se předem zeptat organizátorů, jestli si myslí, zda to zvládnete. Bohužel většinou neumíme zajistit bezbariérovost našich kurzů, na druhou stranu taková onemocnění jako cukrovka, částečně snížená pohyblivost, epilepsie či stabilizované astma by nemuselo být nutně překážkou. Jen by to vedlo k tomu, že na některých programech by měli účastníci trochu jinou roli, než že by běhali. Co by asi moc nefungovalo jsou akutní psychické problémy. Naše kurzy rozhodně nejsou terapií, osobnostními výcviky, cvičeními k osvícení či rehabilitací, to patří do rukou profesionálům, ne jen nadšencům jako jsme my.
Nějak mi to pořád není jasné. Co se teda vlastně na takové Instruktorské akci děje?
Jsou věci, které se poměrně těžko popisují. Zkuste někomu vysvětlit, jak se jezdí na kole, když nic podobného nezná. Jde to buď složitými učenými termíny a nebo popisující vypadá jako duševně ne úplně v pořádku. Proto bývá jednodušší si něco rovnou zkusit, než o tom mluvit.
Během dne jsou většinou tři programové bloky - ráno, odpoledne a večer, kdy je připraven program tak, aby odpovídal cílům akce. Jde o mozaiku nejrůznějších her, sportů, dramatických aktivit, výtvarna, bláznivin či hlubokých myšlenek. Asi těžko se to dá popsat přesně, protože každá akce bývá dlouho připravovaným originálem. Co se týče her, tak nejde o veselé společenské hry typu zájezd s ROH, ale o aktivity, které mají většinou nějaký smysl a odkazují k něčemu jinému, než jen k tomu zasmát se. I když pár naprostých ptákovin se jistě dá také potkat. No a občas to také může být úplně jinak.
Jaké úrovně bývá ubytování na akcích? Jak je to s hygienou?
Na kurzech jako takových se většinou spí v posteli ve vlastním spacáku, teče teplá voda a svítí elektřina. V podstatě plná penze - jeden z instruktorských vynálezů se totiž nazývá gastroterapie. Pojdete-li na však třeba na Tvrz, tak ve středověké vesničce nelze čekat přípojku na internet, že.
Jak poznám takového Instruktora?
Velmi výrazné rozpoznávací znaky mají zejména samečci, samičky bývají méně výrazné, často mají značně vyvinuté mimikry a splývají s okolím. Na druhou stranu při bližším zkoumání lze objevit pod maskováním stejné rysy.
Samečka poznáte snadno. Chodí rázně a rychle. Je nakrátko ostříhán strojkem (5 - 15mm), pokud nosí brýle, tak volí spíše tenké a se zakulacenou obroučku, oblečení z moderních materiálů, mívá stálou slevu v outdoorových obchodech, na nohou pohorky a nebo páskové sandály. Pokud chcete, aby začal dlouho a plynule hovořit, zeptejte se na nějakou otázku týkající se outdoorového vybavení.
Při pohledu na mapu vzdálených krajů se dostává do změněného stavu vědomí. Jako jeden z mála poddruhů lidského plemena se vydrží dívat na fotky z dovolené svých přátel - tedy, pokud nebyli pouze na Makarské, ale šli alespoň na Velebit. Na rozhledně přemýšlí, kudy by se to dalo slanit a při čtení knih, sledování filmů a podobných kulturních zážitcích vykřikuje, že to je super, že se z toho dá udělat dokonalá hra.
Nejsnadnější motivace samečka - outdooráka jsou slova typu - "no nevím, myslíš že bys to zvládnul?", " No, leda že bys to vzal jako výzvu" a pochopitelně i velmi riskatní věta "To nedáš!" (vyslovovat jen na vlastní nebezpečí).
Ač se samička nezdá, je ve skutečnosti skoro stejná jako ostatní lidské samičky a nejjednodušší způsob, jak se s ní sblížit, je chovat se k ní jako ke standardní samičce. Ne jako k horolezkyni. I když jí náhodou je.
Hlavním platidlem v celé komunitě Instruktorů jsou masáže, drby a láhve kvalitního vína.
Jak moc je to fyzicky náročné? Musím být železná žena, abych to zvládla?
To záleží jak na které akci. Platí, že naprostou většinu našich aktivit může absolvovat průměrně nezdatný informatik. Alespoň se rychleji ukáže, že člověk zvládne daleko více, než si myslí... Představovat si zážitkové kurzy jako soustředění vrcholových sportovců je nesmysl. Podobné programy jsou schopni absolvovat i padesátileté učitelky prvního stupně. Na druhou stranu musíme přiznat, že na klasické programové akci se patně občas (!) bude v rámci nějaké hry běhat.
© 1995-2005, Instruktoři Brno, www.instruktori.cz
Máte dotaz na Instruktory Brno?, Máte dotaz na správce stránek?
